naše obec

naše obec

menu

Úvodní stránka
Zastupitelstvo
Obecní úřad
Místopis obce
Současnost obce
Historie obce
Odpady
Územní plán
Formuláře
Sport
Husův dům
SDH
Pálení dřevěn. uhlí
Hvozd. zpravodaj
Fotogalerie
Mníšecký region
MŠ Hvozdnice
Česká pošta
Registr oznámení
Napište nám
Autor stránek




historie obce


Počátek nového letopočtu se nejen v Evropě nesl ve znamení obrovského zmatku, provázeného hřmotem mnoha bitev během rozpadu římské říše a nájezdů barbarských a loupeživých národů, vznikem nových náboženství a masivními přesuny kmenů i celých národů. První Slované přicházeli na Moravu a západní Slovensko již asi ve 2. století, na naše území někdy na přelomu 5. a 6. století. Prvním zásadnějším projevem přítomnosti Slovanů u nás byla legendární porážka Franků knížetem Sámem v polovině 7. století, k níž mělo dojít pod hradem Vogastem, jehož poloha není dosud přesně určena. Postupem času docházelo v celé Evropě k usazování jednotlivých národů; slučováním kmenů a splýváním s místním obyvatelstvem vznikala větší společenství a územní celky, kde se postupně vyvíjela státní zřízení. Tak vznikaly první říše, mezi nimi v oblasti jižní Moravy, v Podunají a pravděpodobně i jižněji, v těsném sousedství značně rozpínavé Francké říše, říše Sámova. Po smrti franckého panovníka Karla Velikého (rok 814) byla jeho říše rozdělena verdunskou smlouvou (rok 834) mezi jeho vnuky na východní (dnešní Německo) a západní část (Francie).
V roce 830 ze Sámovy říše vznikl první státní útvar Čechů, Moravanů a Slováků, Velká Morava (830 - 905). Její jádro leželo na území dnešní Moravy a jižního Slovenska; území okolo Prahy a dále na západ se nacházelo pod její svrchovaností. Lidem na těchto územích přinášeli první kontakty s křesťanstvím franští misionáři ze sousední Východofranské říše (zasahovala částečně i na území dnešních Čech). Za vlády knížete Rostislava museli z politických důvodů Moravu opustit a kníže požádal byzantského císaře Michala III. o vyslání misie na Moravu. K tomu došlo v roce 863, byzantskou misii vedli učení bratři Konstantin (Cyril) a Metoděj. Tito věrozvěsti dali moravským Slovanům písmo a první literaturu a tím jim (i nám) umožnili vstoupit ve své vlastní dějiny. Za vlády velkoknížete Svatopluka (870 - 894), již po Metodějově smrti, byly sice jejich žáci na nátlak německého kléru ze země vypuzeni, ale písemné zprávy o tehdejších událostech se od té doby staly důležitým svědectvím naší historie.
Ve sjednocování kmenů pod jednou centrální správou měla západní Evropa určitý předstih před ostatními zeměmi. U nás bylo součástí tohoto procesu vyvraždění Slavníkovců Přemyslovci v roce 995, a za jeho dokončení se považuje rok 1029, kdy Břetislav připojil k české koruně Moravu. Na jihu - v Itálii - se v této době již politicky i mocensky upevňovala samostatná města, důležitá svou výrobou a obchodem - Florencie, Pisa, Benátky, Janov a Řím jako centrum církve.
Nejtypičtějšími stavebními hmotami této doby bylo hlavně dřevo, proutí, hlína a sláma, s nástupem křesťanství je u nás spojeno zavádění zděného stavitelství - z kamene a vápenné malty. Z písemného pramene (Kosmova kronika) se dozvídáme o zavádění stavební techniky zděním z kamene z doby vlády Boleslava I. (929 až 967). Bezpečně je ovšem potvrzeno, že se tak stalo již v době Velkomoravské říše. Touto technikou byly převážně stavěny stavby církevní, stavby pro knížata, kněžstvo a bohaté kupectvo. Prostý lid ovšem i nadále používal starší (tradiční) způsoby stavby, takže stavební technika se u nás stala i výrazem třídního rozvrstvení.

***

Do roku 999 n. l. není existence naší obce písemně doložena. Není známo, komu obec do přelomového roku 995 patřila či jakého útvaru byla součástí. Před tímto rokem obýval střed dnešních Čech slovanský kmen vlastních Čechů. Místní osídlení (osada, ves) bývalo společným majetkem družiny nebo kmene. Na základě historických pramenů lze usoudit, že obec se nacházela na území spravovaném Slavníkovci. Uvádí se, že na hoře Oseku nad Zbraslaví při staré cestě z Prahy do Bechyňska stával hrad, z něhož se do dnešní doby dochoval jen kostel sv. Havla. Hrad byl s rozsáhlou krajinou zbraslavskou majetkem Slavníkovců. Český přemyslovský kníže Boleslav II. († 9. 2. 999) roku 995 Slavníkovce "přemohl" a přivlastnil si jmění žup spravované tímto rodem.
V této době jednotnou správu a obranu země zabezpečovala hradská soustava, sestávající z provinčních a strážných hradišť, zpravidla dřevěných. Správu těchto středisek řídil župan - odtud název pro tyto správní celky, župy. Jmění žup bylo společné a bylo tvořeno dědinami a občinami. Dědiny byly nemovitosti v kolektivním vlastnictví rodu nebo obce (stavení, pole apod.), některé rovněž ve vlastnictví jednotlivých rolníků. Občiny byly nemovitosti, které nebyly ve vlastnictví dědiny, ale byly po určité období společně využívány (vody, pastviny, lesy). V čele osady (obce) stávali zvolení stařešinové rodu.
Podle "Archeologické mapy Smíchovsko - Zbraslavska" E. Neumana z konce 19. století spadala obec Hvozdnice do Vltavské župy. Její východní hranici tvořil tok Vltavy od Kamýku po Zbraslav, dále od Zbraslavi k Mokropsům u Berounky a podél řeky do Řevnic, odtud přes brdské hřebeny okolo Mníšek ke Kamýku. Zbraslav byla součástí župy Pražské a Mníšek župy Tetínské. Církevní rozdělení země obvykle sledovalo župní uspořádání, avšak obec či farnosti patřily pod Pražský děkanát, později pod děkanát Ořešský.
V roce 999 byl na ostrově sv. Kiliána knížetem Boleslavem II. založen Ostrovský klášter Benediktinů (mužský klášter). V zakládací listině byla naše obec spolu s dalšími dána jako jmění klášteru. Klášter tímto obec vlastnil a spravoval. Zakládací listina Ostrovského kláštera je současně prvním písemným doložením existence naší obce.
Lidé z osady Hvozdnice měli za povinnost dodávat klášteru dřevěné uhlí. Kromě mýcení lesů a
pálení dřevěného uhlí v milířích skýtalo místním obyvatelům obživu zakládání polí a primitivní zemědělství, lov zvěře, později řemesla.
Založení Ostrovského kláštera a výstavba klášterního kostela sv. Jana Křtitele je zřejmě prvním kontaktem lidí z této oblasti s křesťanstvím. Vliv křesťanství přineseného Cyrilem a Metodějem v roce 863 na Velkou Moravu byl soustředěn především na území dnešní Moravy a pravděpodobně končil v oblasti Sázavského kláštera. Dá se předpokládat, že vliv římskokatolické církve prostřednictvím Ostrovského kláštera a jeho kostela na tuto lokalitu byl značný. Klášterní kostel postupem času nestačil zájmu obyvatelů z jeho okolí a roku 1131 byl na levém břehu Vltavy naproti ostrovu postaven kostel sv. Kiliána.

***

11. ledna 1158 se kníže Vladislav II. stal českým králem Vladislavem I. a země české královstvím. V této souvislosti stojí za zmínku, že za jeho vlády byl v Praze vybudován předchůdce gotického Karlova mostu, románský most Juditin (zřejmě před rokem 1167), který je uznávaným projevem tehdejší stavební vyspělosti obyvatelů naší oblasti.
Za vlády posledních panovníků z rodu Přemyslovců došlo k významnému rozkvětu celé země a to se pozitivně projevilo i v lokalitě naší obce. Přemysl Otakar I. (1197 až 1230) získal v roce 1212 Zlatou bulou sicilskou opět hodnost českého krále a Království české bylo uznáno státním útvarem. Rozvoj pokračoval za vlády Václava I. (1230 - 1253) a Přemysla Otakara II. (1253 - 1278 † na Moravském poli), ovšem v několika letech po jeho smrti došlo ke krátkodobému úpadku i vlivem plenění vítěznými armádami. Největšího blahobytu české země dosáhly za vlády Václava II. (1283 - 1305), který byl současně králem českým, polským a uherským. V této době byly raženy tzv. pražské groše. Zavražděním Václava III. (1305 - 1306) vymřeli Přemyslovci po meči a rozkvět českých zemí se zastavil.

***

Ve 13. století bylo území, na kterém se Hvozdnice nachází, spravováno rodem Benešoviců. Nejstarší zmínka o správních územích Českého království pochází z roku 1275. Naše obec byla součástí kraje Podbrdského s krajským městem Berounem. V této době byla země již zcela pokřesťanštěna a jen výjimečně se projevovaly pozůstatky pohanských kultur.
Ostrovský klášter hospodařil na zemědělských půdách obcí, které vlastnil. Část půdy rozdělil za pevný nájem sedlákům a chalupníkům, zbývající část si ponechal u svých poplužních dvorů a její obdělávání zajišťoval povinnou prací (robotou) poddaných. Za vlády Přemysla Otakara II. nechal Ostrovský klášter přeměřit zemědělskou půdu ve svých obcích - ve Hvozdnici to čítalo 448 záhonů (cca 19,3 ha).
Po sporu krále Přemysla Otakara II. s Rudolfem Habsburským a jeho smrti v bitvě na Moravském poli (26. srpna 1278) byl zdejší kraj napaden Branibory; Ostrovský klášter a 24 okolních vesnic bylo vyloupeno a vypleněno, obyvatelstvo většinou povražděno. Následně byl kraj v roce 1282 postižen hladomorem. Roku 1309 - již po vymření Přemyslovců - bylo území mezi Slapy a Zbraslaví zpustošeno Bavory.

***

Vymřením mužských členů rodu Přemyslovců (1306) vznikly pro mnohé naděje na český trůn. Krátce za sebou se zde vystřídali dva Němci, Rudolf Habsburský a Jindřich Korutanský, ale složitou otázku úspěšně vyřešili až starší rodu Lucemburků, když čtrnáctiletého Jana Lucemburského oženili s osmnáctiletou Eliškou Přemyslovnou. Tím se vlády nad českými zeměmi na více než 100 let ujímají Lucemburkové, Jan (1310 - 1346), Karel IV. (1346 - 1378), Václav IV. (1378 - 1419) a po pauze, kdy zemi ovládala husitská vojska (1420 - 1434), jeho bratr Zikmund (1435 - 1437).
Vláda Lucemburků byla pro naši zemi různě šťastná. Jan byl typický středověký rytíř, náležitě dobrodružný a marnotratný. Karel IV. byl však ve své době výjimečně vzdělaný a charakterní, po matce Čech ke své zemi lnul a i jako císař Svaté římské říše národa německého sídlil v Praze. Pro naši oblast bylo podstatné to, že dosáhl povýšení pražského biskupství na arcibiskupství (1344) a založením Nového Města pražského zařadil Prahu velikostí na třetí místo tehdejší Evropy. Po jeho smrti ovšem opět nastalo uvolnění šlechty, spory v lucemburské rodině, neshody s arcibiskupem a další události vrcholící 4 roky po upálení Jana Husa husitským hnutím.
Až do 14. století při budování zemědělských a obytných staveb na venkově i ve městě jednoznačně dominovaly tehdejší tradiční stavební hmoty - dřevo, proutí, sláma a hlína, přičemž dřevo se nejčastěji používalo na zastropení. V době gotiky se ale začínají rozvíjet konstrukce z přírodního kamene, lomového i tesaného, a ve městech se rozmáhá cihlářství (v 15. století se v Praze pálí více než 5 miliónů cihel ročně). Je ale třeba poznamenat, že setrvačnost používání tradičních hmot - zejména na malých a chudých vsích - byla značná.

***

Ve stvrzovací bule papeže Klimenta V. z roku 1310 je uvedena ves Hvozdnice jako dávný majetek kláštera Ostrovského, kterému byla darována s okolními lesy již při jeho založení. V tomto roce rovněž probíhá první vyměřování lesů v rámci dělení hranic tehdejších panství.
V urbáři Ostrovského kláštera se v roce 1388 uvádí počet 14 poddanských usedlostí (gruntů) v obci Hvozdnice, z toho 1 grunt dvouapůllánový, 1 grunt dvoulánový, 2 grunty jedenapůllánové a 5 gruntů půllánových. Stavby byly pravděpodobně realizovány z tehdejších tradičních stavebních hmot.
Do roku 1414 procházely hranice našeho kraje soustavným vývojem, po tomto roce se ustálily. Východní hranici tvořila řeka Vltava od míst dnešní přehrady Orlík až do Zbraslavi.
Ostrovský klášter vlastnil obce od svého založení v roce 999 nepřetržitě až do husitských bouří. Samotné husitské války (1415 - 1434) se naší obce bezprostředně dotkly. Název vrchu Žižkov při jihozápadní hranici obce nasvědčuje, že zde Husité pravděpodobně tábořili, ovšem přítomnost samotného Žižky na tomto místě není historicky doložena. V roce 1420 byl Ostrovský klášter z vrchu Žižkova ostřelován houfnicemi, následně jej Husité, vedení knězem Kurandou, zcela vypálili. V klášteře zahynulo 30 mnichů. Zbytky kláštera pak zničila povodeň v roce 1529.
Po roce 1420 dochází ke změně systému, vznikají tzv. feudální panství a rolnická hospodářství na půdě feudálních pánů - rolník za to obdělával panskou půdu živým i mrtvým inventářem. V roce 1421 se obce Hvozdnice (spolu s okolními obcemi Bojanovice, Davle, Slapy, Sloup a Zahořany) zmocnil feudální pán Jakoubek ze Řitky. V roce 1436 císař římský a král český Zikmund za prokázané služby králi písemně potvrdil ves Hvozdnici majetkem Jakoubkovým a jeho potomků. V dobách, kdy byla obec majetkem vrchnosti, obec řídili konšelé v čele s rychtářem; ten skládal slib vrchnosti, která rovněž schvalovala jmenování konšelů.

***

Doba po Zikmundově smrti (1437) se vyznačuje snahou po uklidnění společnosti. Ovšem teprve po patnácti letech se stává český správcem Jiří z Poděbrad (1452) a v letech 1458 - 1471 králem Čech (Moravu v letech 1458 až 1490 spravoval uherský král Matyáš). Poté se vlády ujímají Jagellovci - Vladislav (1471 - 1516) a po něm Ludvík, který zahynul v roce 1526 u Moháče v bitvě s Turky.
V této době se ústřední vládní moci vymyká první stav v našich zemích - šlechta, zbohatlý po husitských válkách vyvlastněním církevního majetku, a vytváří vlastní oligarchii a postupně upevňuje nevolnická pouta na vesnici. Podobně na vzestupu je druhý stav - města (zejména královská; poddanská města byla příliš závislá na vůli svého pána), politicky posílený za husitských bouří postupně nabyl i hospodářské síly. Za sporu mezi panským stavem a vladyky na jedné straně a městy na druhé rozvinutého v roce 1517 byla města přinucena vzdát se některých výhod, ale byla dost silná vzepřít se Ferdinandově žádosti o podporu Karlu V. (císaři římsko německému) v boji proti protestantskému spolku šmalkaldskému. Třetí stav - duchovenstvo - byl hospodářsky a politicky prakticky bezmocný. Roztříštěnou českou společností zmítala nejednotnost v náboženských otázkách, byly zde skupiny katolíků, husitů - novoutrakvistů, bratří, luteránů a kališníků - staroutrakvistů.
Po nástupu Ferdinanda Habsburského na český trůn (1526) se do čela země dostala dynastie německá, absolutistická a katolická. Král nastoupil boj o rekatolizaci Čech a Moravy, v roce 1556 do Čech povolal nedávno založený jezuitský řád (hlavní protireformační nástroj církve, založený v roce 1540, jehož příslušníci byli podrobeni tuhé vojenské kázni a podřízeni bezpodmínečné poslušnosti), který se zde rychle rozpínal. Nejen tato skutečnost vedla k vytvoření situace, která téměř po sto letech vyústila v bitvu na Bílé hoře. Jisté uvolnění a vyřešení sporných otázek přinesla doba Rudolfa II. (1576 - 1612), který se v Praze trvale usadil od roku 1583 a vytvořil z ní rezidenční město. Přestože i za jeho vlády měla na politické dění značný vliv tzv. španělská strana, prosazující důslednou rekatolizaci, české stavovské opozici (hájící zájmy českých protestantských stavů) se v roce 1609 podařilo prosadit tzv. Rudolfův majestát, který zaručoval stavům i poddaným svobodu víry.
Již za Rudolfova nástupce Matyáše (1612 - 1619), který přesídlil s dvorem do Vídně, ale docházelo k pozvolnému omezování práv deklarovaných majestátem a rozporům mezi katolicko-habsburskou a evangelicko-stavovskou stranou. Tyto složité poměry ještě komplikovala otázka, zda má být nástupce bezdětného Matyáše zvolen, nebo má nastoupit jeho dědic. Za této nejasné situace Matyáš v roce 1619 umírá a na základě dědičného práva se jeho nástupcem stal opět Habsburk, Ferdinand II. (1619 - 1637), představitel nesmiřitelného katolického křídla. Česká šlechta jej na svém sjezdu ovšem sesadila a za českého krále zvolila falckého kurfiřta Fridricha. Ferdinand byl přesto o dva dny později zvolen císařem a pomocí Španělska se vojensky prosadil na český trůn. Probíhající reformace církve a neustálé rozbroje šlechty s králem probíhající na počátku 17. století vyústily v otevřený střet v bitvě na Bílé hoře 8. listopadu 1620, která na dlouhou dobu rozhodla o postavení českých zemí a jejich obyvatel v rámci rakouské říše.
V důsledku ideologického útlaku a hospodářských represí emigrovala značná část šlechty i měšťanů. Za probíhající třicetileté války (1618 - 1648) v době protihabsburské koalice trpěly české země pod vpády cizích vojsk (1625 vpád Dánů, 1631 - 35 švédsko saská intervence v Čechách, 1639 - 40 švédská okupace Čech, 1642 - 48 švédská okupace Moravy). Vestfálský mír uzavřený roku 1648 útlak lidu neukončil, znamenal jen uznání habsburského panství ve střední Evropě a vydání souhlasu k programu feudální reakce. Již v letech 1651 až 1654 byly v Čechách pořízeny seznamy poddaného lidu rozděleného podle náboženské víry. V důsledku dlouhodobého pustošení českých zemí válkami a epidemiemi se počet obyvatel v Čechách snížil z odhadovaných 1 700 000 na asi 900 000 až 950 000.
V tomto období - baroko - mezi stavebními technikami již jednoznačně převažuje zdění z kamene a cihel na vápennou maltu, a to i na venkově. V pražské architektuře se významnými realizacemi prosazovala rodina Dienzenhoferů, původem z Bavorska. Třetí pokračovatel z jejich rodu - Kryštof - roku 1690 podnikl cestu do Marseille, kde obkreslil kapli Maří Magdaleny, podle které pak v letech 1692 - 1693 postavil kapli sv. Maří na Skalce u nedalekého Mníšku pod Brdy.

***

Třicetiletá válka místní kraj těžce postihla, vsi v okolí kláštera byly značně zpustošeny nebo vypáleny. Po válce klesl dle berní buly počet osazených gruntů (usedlostí) ze 14 na 7. Během prvního úředního sčítání obyvatel v roce 1651 bylo ve Hvozdnici spočítáno 33 domů a pouze 19 dospělých obyvatel, počet dětí uveden není.
Roku 1657 vykoupil obec Hvozdnici spolu s dalšími obcemi Matouš Ferdinand Zoubek, opat Ostrovského kláštera, od rodu Jakoubků zpět klášteru.
V letech 1713 a 1771 - 1773 byla naše oblast stižena morem. Jako pohřebiště obětí moru byl využíván také ostrov u sv. Kiliána se zbytky kláštera.
Další historické písemné zmínky o obci se nacházejí například v Tereziánském katastru (zachycujícím pohyb nemovitostí, zvířat, věcí a daní), založeném a zpracovaném v letech 1748 až 1756, v záznamech o druhém úředním sčítání lidu z roku 1754 za panování Marie Terezie, v Josefinském katastru založeném v roce 1785 za vlády Josefa II i v kronikách fary sv. Kiliána a Ostrovského kláštera.

***

Cizí šlechta, povolaná do českých zemí po Bílé hoře a hospodařící na zkonfiskovaném majetku, díky svému mezinárodnímu smýšlení a obchodních vazeb nastartovala postupný hospodářský vzestup celé země. Ten v důsledku znamenal i značný nárůst obyvatel, takže v letech 1753 - 54 jejich počet dosahoval asi 3 milionů.
Za vlády císařovny Marie Terezie (1740 - 1780) byl v roce 1774 pro České království schválen "Všeobecný školní řád". Záhy byla vytvořena síť triviálních škol, kde se vyučovalo čtení, psaní, počty, náboženství a základy praktických profesí. I za vlády jejího syna Josefa II. (1780 - 1790) docházelo k uvolňování okovů prostého lidu a významnému omezení vlivu katolické církve; již v roce 1781 byl vydán toleranční patent (13. října), jímž byla obnovena svoboda náboženského vyznání, a zrušeno nevolnictví (1. listopadu).

***

Školou povinné hvozdnické děti docházely od roku 1778 do školy v Davli, nejprve jednotřídní při faře sv. Kiliána. V roce 1816 byla v Davli otevřena škola dvoutřídní.
V roce 1785 (za vlády Josefa II.) byl Ostrovský klášter zrušen (tedy jeho status, samotné objekty po povodni roku 1529 již nebyly obnoveny) a jeho jmění včetně obcí převzala Koruna královská (c.k. administrace statků), a spojila je se Slapy v jedno panství (tzv. dominium). To bylo ve správě státu až do roku 1825.
V roce 1825 se majitelem Slapského dominia stal Karel Krob z Weidenheimu. Z této doby pochází i nejstarší lesní hospodářský dokument pro slapské a davelské lesy, který zpracovali nadlesní Leonard Padevět (1837 pro Slapy) a nadlesní Kier (1840 pro Davli). Byl to první pokus o zřízení davelských lesů a zavedení řádného hospodaření v lesích.
Když bylo roku 1848 zrušeno poddanství, zanikla panství jako nejnižší stupeň státní správy. Politické reformy té doby vyvolaly rovněž potřebu nové organizace obcí. Ústavou ze 4. března 1849 byly zřizovány místní obce dle katastrálního území. Nad samosprávou obcí vznikl nový státní útvar - politický okres - v čele s okresním hejtmanem. V tomto roce bylo ve Hvozdnici napočítáno 38 domů a 295 obyvatel.
Slapské panství v roce 1891 zakoupil hrabě Bedřich z Westphalenu a Fürstenbergu za 350 000 zlatých. Obec Hvozdnice v té době patřila pod správní území Zbraslavsko, již se statusem okresu. Hrabě Westphalen - Fürstenberg v roce 1917 prodal nemovitosti (polnosti a lesy) patřící ke dvoru (statku) ve Sloupu bratrům Janu a Václavu Matysovým z Nové Hraštice.
Dne 4. června 1895 vznikl Sbor dobrovolných hasičů ve Hvozdnici, čítal 19 členů. Jeho činnost trvá do současnosti.
V roce 1910 byla dokončena budova Obecní školy ve Hvozdnici a došlo ke zřízení dvoutřídní školy. Školou povinné děti tak poprvé (od roku 1778) přestaly docházet do školy v Davli.
1. světová válka (1914 - 1918) poznamenala obec zejména tím, že z řad jejích občanů musel do řad rakouské armády narukovat velký počet mužů mezi 16 až 50 rokem věku, z nichž se mnozí nevrátili zpět, případně se vrátili jako váleční invalidé.
Obec Hvozdnice až do roku 1918 spadala pod okres Smíchovský. Po vyhlášení samostatné Československé republiky roku 1918 patřila obec pod okresní úřad Praha - venkov a okresní soud Zbraslav.
V roce 1918 vystoupilo asi 200 hvozdnických občanů z řad katolické církve a o dva roky později byl založen Československý evangelický sbor. V roce 1924 byl postaven Husův dům - modlitebna Husova sboru.

***

Husův sbor zahrnoval v době největšího rozkvětu asi 1500 občanů z Hvozdnice a poměrně širokého okolí. Po 2. světové válce se ale jeho stav postupně snižoval, až v 60. letech minulého století bylo pro nízký počet členů zrušeno místo stálého faráře a nahrazeno místem laického správce fary. V letech 1968 až 1971 zde pobýval pan Svatopluk Karásek, student teologie a později významný disident, dnes duchovní a politik.

***

Meziválečné období bylo pro rozvoj obce poměrně příznivé, zejména v oblasti prosperujícího zemědělství. Docházelo k nárůstu počtu obyvatel, služby v obci poskytovaly 3 obchody se smíšeným zbožím, 2 řeznictví, 4 hospody, trafika, pekařství, truhlářství, kovář, švec, holič, krejčí, později sklad a prodej dřeva a uhlí. Ve 30. letech 20. století byla provedena elektrifikace obce a generální oprava okresní silnice procházející obcí.
Na počátku 20. let 20 století byl založen sportovní klub AFK Hvozdnice, zaměřený na kopanou a lehkou atletiku. Po krátkém přerušení ve 30. letech klub obnovil činnost pod jménem SK Hvozdnice. V roce 1937 vznikla v obci místní sokolská jednota. Meziválečné období obecně znamenalo velký rozkvět spolkové činnosti, ať už v oblasti sportu či kultury. Tento stav byl násilně přerušen 2. světovou válkou a okupací Československa.

***

Během okupace byla zakázána činnost tělovýchovné jednoty, k jejímu obnovení došlo až v roce 1946. Ovšem po XI. všesokolském sletu v roce 1948 pod tlakem politických událostí došlo k jejímu zániku. Vznikla sjednocená tělovýchovná organizace Sokol Hvozdnice se zaměřením na fotbal a lední hokej.
V éře socialismu došlo k nucenému přejmenování fotbalového klubu na Sokol Hvozdnice; v 50. letech 20. století vedle sebe souběžně existovalo fotbalové i hokejové mužstvo. Na počátku 90. let byl obnoven původní název fotbalového klubu - SK Hvozdnice. V polovině 90. let pak po dlouhých letech opět vzniklo hokejové mužstvo - Šakal Hvozdnice.

***

Roku 1925 byla založena místní knihovna. Nejprve byla umístěna v Obecní škole, později v Obecním domě, od 40. let opět ve škole a od roku 1982 se nachází v objektu nové hasičské zbrojnice. V současné době disponuje přibližně 1500 svazky knih.
V roce 1938 byla v Sokolovně, sále restaurace U Svobodů, zřízena první veřejná účastnická telefonní stanice v obci.
Během částečné mobilizace (21. května 1938) a všeobecné mobilizace (24. září 1938), vyhlášených prezidentem Benešem v době nebezpečí hrozícího ze strany nacistického Německa, z Hvozdnice nastoupilo do armády 45 záložníků, 7 koní a 4 povozy.
15. března 1939 došlo k okupaci Československa nacistickým Německem a na území Čech a Moravy byl ustanoven Protektorát Čechy a Morava. Toto zřízení trvalo déle než 6 let, do 5. května 1945.
Na přelomu 30. a 40. let se v naší oblasti vyskytla epidemie záškrtu, která si ve Hvozdnici vyžádala životy dvou dětí.
V období 2. světové války (1939 - 1945) byl v obci absolutně nejvyšší počet obyvatel v její historii, a to až 666 v roce 1943 (oproti 479 obyvatelům v roce 1930). Po roce 1938 tu totiž našlo útočiště několik rodin z českého pohraničí obsazeného německou armádou a v roce 1940 i lidé vysídlení Němci z vojenského území mezi Vltavou a Sázavou (Sedlčansko), kde vznikl největší nacistický tábor zbraní SS na českém území.

***

Během šesti válečných let položilo život několik hvozdnických občanů přímo na bojištích nebo v zajetí, řada dalších byla vězněna, nasazena na nucených pracích v Říši nebo do německého zbrojního průmyslu na území Protektorátu. Po vypuknutí pražského květnového povstání byly 6. května 1945 ráno na okresní silnici z obou stran obce vybudovány dva zátarasy z pokácených stromů; v souvislostí s touto akcí bylo několik občanů zadrženo vojáky SS z posádky na Hradišťku, ale díky rychlému postupu Rudé armády byli 7. května propuštěni. K samotnému osvobození obce sovětskými vojáky došlo ve středu 9. května odpoledne.
Po osvobození bylo z Hvozdnice do Německa odsunuto 7 občanů německé národnosti. V roce 1946 se dalších 25 rodin z obce odstěhovalo do pohraničí v rámci akce osídlení pohraničí po odsunutých Němcích. Při sčítání obyvatel v roce 1948 tak v obci žilo již jen 510 obyvatel.

***

Roku 1945 se obec stala součástí Středočeského kraje a správou i soudem příslušela okresu Praha - západ. Po roce 1948 se název kraje změnil na Pražský a název okresu na Praha - jih.
Po volbách v roce 1948 a převzetí moci ve státě Komunistickou stranou došlo ke stagnaci soukromého podnikání a brzy nato i k jeho úplnému zániku. Probíhala násilná kolektivizace zemědělství, v roce 1951 vzniklo ve Hvozdnici zemědělské družstvo, a postupně zanikly drobné provozovny a soukromí zemědělci i řemeslníci.
V roce 1955 v Mníšku pod Brdy zahájily provoz hrudkovny na zpracování tamní velmi chudé železné rudy. Následkem až 100 tun zplodin a popílku, vyprodukovaných komínem hrudkoven za jediný den, došlo k prudkému zhoršení kvality ovzduší ve Hvozdnici a okolí. K návratu k normálu došlo po roce 1967, kdy byl ztrátový provoz továrny zastaven.
V polovině 50. let se opět změnily názvy okresu a kraje, Hvozdnice se znovu nacházela v okrese Praha - západ a Středočeském kraji. V roce 1955 bylo provedeno přečíslování chat, v roce 1958 proběhlo nové číslování rodinných domů.
Rovněž v roce 1955 byla zahájena pravidelná autobusová doprava projíždějící naší obcí (původně byla určena pro dopravu zaměstnanců do mníšeckých hrudkoven). V dnešní době Hvozdnicí vede příměstská linka na trase Mníšek pod Brdy - Praha a zpět.
Roku 1960 se název státu Československá republika změnil na Československá socialistická republika. V tomto roce byla adaptována pošta v přízemí Obecního domu, dostala přiděleno směrovací číslo 252 05. O rok později byla do provozu uvedena místní telefonní síť s ústřednou v místnosti Obecního domu. Meziměstské hovory se uskutečňovaly přes manuální ústřednu na poště v Davli. K připojení telefonní sítě obce na novou plně automatizovanou telefonní ústřednu v Davli došlo v roce 1984.
Na počátku roku 1961 došlo ke sloučení JZD Bojanovice, Bratřínov, Hvozdnice, Masečín a Davle a vzniklo velké JZD Orion Davle, hospodařící na 1125 ha zemědělské půdy.
V září 1986 byla po 76 letech z rozhodnutí Okresního úřadu Praha - západ pro malý počet žáků uzavřena hvozdnická škola (v té době se zde učily děti na prvním stupni - v 1. až 4. třídě) a děti začaly dojíždět do základní školy v Davli.
Po politických změnách roku 1989 a zrušení socialistických forem hospodaření dochází k pozvolnému rozvoji soukromého podnikání v oblasti zemědělství i služeb. To se příznivě projevuje i na celkovém rozvoji samotné obce. JZD Orion Davle zaniklo, v restitucích byly vráceny nemovitosti většině původních majitelů či jejich potomkům.
V roce 1990 byly zrušeny krajské úřady, vzniklo dvoustupňové řízení ministerstvo - okres (Hvozdnice nadále setrvala v okresu Praha - západ). Došlo ke změně názvu státu na Česká a Slovenská federativní republika.
K 31. prosinci 1992 zanikl společný stát Čechů a Slováků, 1. ledna 1993 se Hvozdnice stala obcí České republiky.
V den státního státku 28. října 1999 byla členy obecního zastupitelstva vysazena mladá lípa v blízkosti rybníka u kulturního domu i jako pocta a poděkování předkům za jejich péči o zeleň na území obce a v jejím okolí.
V roce 2001 byly obnoveny kraje (v čele každého stojí hejtman); Hvozdnice patří pod kraj Středočeský. Působnost okresních úřadů zaniká ke konci roku 2002, okresy ale nadále existují ve svých hranicích.
Při sčítání občanů v roce 2001 v obci žilo 304 trvale hlášených obyvatel.
Na přelomu 20. a 21. století došlo k zasažení našeho území rozsáhlými přívalovými dešti. V katastru obce vznikly jisté škody na trasách dešťových vod a místních komunikacích. Vzhledem k tomu, že zastavěné území obce je položeno dostatečně vysoko nad vodními toky, nebylo záplavami zasaženo.

***

Výstavba ve Hvozdnici v datech:
1822 - 1826: zřízena erární (říšská) silnice ze Smíchova na Zbraslav, Mníšek a dále (přibližně v trase dnešní rychlostní komunikace I/4);
1840: vznik nejstarší dochované katastrální mapy katastru obce Hvozdnice (Hwoznitz);
1842 - 1845: vybudována cesta z Davle do Sloupu, je propojena s historickou cestou vedoucí ze Slap přes Hvozdnici, Sloup, Spálený mlýn a Líšnici na říšskou silnici;
1857 - 1858: vybudována silnice ze Zbraslavi do Štěchovic (dnes silnice II/102);
1898: zprovozněna železniční trať na Dobříš, vybudována zastávka Bojov;
1900: zprovozněna železniční trať podél pravého břehu Vltavy, vybudována zastávka Davle;
1910: postavena Obecní škola;
1920: vybudován hřbitov (hřbitovní zeď a márnice);
1921: postaven pomník obětem 1. světové války na místním hřbitově;
1924: postaven Husův dům;
1925: rekonstrukce cesty k železniční zastávce Bojov;
1926: postaven pomník občanům padlým v 1. světové válce (vedle dnešního čp. 48);
1931: založeno Elektrárenské družstvo pro elektrifikaci obce (ukončena v roce 1936);
1932: slavnostně otevřen Obecní dům (stavba zahájena v roce 1931);
1933: založena chatová oblast Dlouhá luka, zahájeno chatové osídlování Kopřivky;
1938: provedena generální rekonstrukce okresní silnice (dnešní označení III/1021);
1945: vybudována cesta pro pěší k železniční zastávce Bojov;
1946: vybudováno fotbalové hřiště na pozemku, na kterém je dodnes;
1948: dokončen objekt požární zbrojnice (garáž pro hasičský vůz a stříkačku);
1965 - 1975: hlavní místní komunikace opatřeny asfaltovým povrchem;
1971: zahájena výstavba nové prodejny Jednoty;
1974: dokončena přístavba restaurace U Tůmů - vznikl kulturní dům s tanečním sálem;
1981: otevřena nová patrová Požární zbrojnice;
1984: vybudován rybník na Dlouhých lukách;
1996: zahájena stavba veřejného vodovodu (kolaudace v roce 1998);
1996: schválen Územní plán sídelního útvaru Hvozdnice;
1998: zahájena výstavba veřejné splaškové kanalizace (kolaudace v roce 2001).
2002: proběhla obnova fasády budovy Obecního úřadu za vydatného přispění členů místního fotbalového klubu

***

(Tento stručný popis historie obce Hvozdnice čerpá zejména z publikace "Místopis obce Hvozdnice", kterou se svými spolupracovníky zpracoval a vydal Ing. Jaroslav Vrňák v roce 2001, a která je k nahlédnutí na Obecním úřadě a v knihovně.)


 

úřední e-deska

úřední e-deska

Mníšecký region

nové fotografie

Hry bez hranic Voznice 2017

Dětský den
ve Hvozdnici 2017

Novoroční koncert Hvozdnického smíšeného sboru 2017

Rozsvícení vánočního stromečku
ve Hvozdnici 2016

Zdobení vánočního stromečku 2016

Hry bez hranic Nová Ves pod Pleší 2016

Slavnostní otevření zahrady MŠ Hvozdnice

Dětský den
ve Hvozdnici 2016

Vítání občánků 15.5.2016

Pálení čarodějnic 2016

Adventní koncert 2015

Soutěž v pečení vánočního cukroví 2015

Rozsvícení vánočního stromečku 2015

Zahájení školního roku 2015/2016
ve Hvozdnici

Vítání občánků 2015

Pálení čarodějnic 2015

Dětský maškarní rej 2015

Rozsvícení vánočního stromečku 2014

Halloween v MŠ
ve Hvozdnici

Líšnické hry bez hranic

Dětský den

Noc kostelů Hvozdnice
2014

Pálení čarodějnic 2014

Štěchovické zpěvobraní 2014

Novoroční koncert

Rozsvícení vánočního stromečku

Soutěž v pečení cukroví

Návštěva europoslance

Vítání občánků květen 2013

Vzpomínky dokumentaristy pana Václava Filipa

Masopust

Divadýlko Kos "O selce Lakomce"

100. výročí narození paní Anežky Richterové

Vítání občánků obce dne 11. 9. 2011

Divadýlko KOS

Vítání občánků 10.10.2010

Slavnostní otevření MŠ

Dětský den

Slavnostní otevření opravené fary

Rekonstrukce a přístavba čp. 94
Rekonstrukce a přístavba čp. 94 (bývalé školy) na mateřskou školu
Rozsvícení vánočního stromečku
Rozsvícení vánočního stromečku
Vánoční trhy
Vánoční trhy listopad 2009
Dětský karneval
Dětský karneval
Panoramatické snímky
Mikulášský večer
Otevření dětského hřiště
Otevření dětského hřiště